Obsah stránky je překladem vybraných částí kapitoly, která je uvedena v následujícícm originálním zdroji, publikaci: Ekologie lesa. Doporučená citace: Rotter, P., & Purchart, L. (2023). Ekologie lesa. Mendelova univerzita v Brně. https://doi.org/10.11118/978-80-7509-927-3.
Ekologické lesnictví bývá někdy redukováno na retenční lesnictví (retention forestry). Retenční lesnictví se zaměřuje na ponechávání stromů, skupin stromů a mrtvého dřeva během těžby. Tento přístup je volen primárně v zájmu ochrany biodiverzity i díky výsledkům vědeckých metaanalýz. Ty potvrdily příznivější efekt retenčního lesnictví na biodiverzitu jak oproti holosečnému, tak i výběrnému hospodaření. Nástroj ponechávání stromů a dalších struktur během těžby však může být samozřejmě aplikován i v ostatních managementových přístupech. Velmi důležité jsou stromy s již vyvinutými mikrobiotopy (dutiny, mrtvé dřevo v koruně, plodnice hub apod.). Četnost a diverzita mikrobiotopů jsou významně spojeny s pestrou dřevinnou skladbou a přítomností rozměrných souší. Pro výběr biotopových stromů, jejichž biologická hodnota je vyšší než ekonomická, byla zpracována metodika Marteloscopes. Hospodaření je cíleně zaměřeno na podporu biodiverzity ochranou habitatových stromů. Specifickým biotopem jsou vývraty, resp. vývratové jámy a kupy, které kontinuálně ovlivňují růst a přirozenou obnovu stromů. Retenční hospodaření ale samo o sobě nezohledňuje další důležité aspekty ochrany biodiverzity, mezi něž řadíme: komplexnost prostředí, načasování těžebních intervalů, povahu těžebních zásahů podle efektů přírodních disturbancí, krajinný kontext. Přístup retenčního hospodaření zapadá do konceptu ekologického lesnictví, ovšem stejně jako konvenční přírodě blízké lesnictví nepokrývá celou jeho šíři.