Integrativní hospodářská úprava lesů

Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně

Biotopové stromy a dřevo v rozkladu: klíčové prvky pro biologickou rozmanitost lesů

Obsah stránky je výtahem adekvátní části kapitoly, která je uvedena v následující originální publikaci: Integrative approaches as an opportunity for the conservation of forest biodiversity. Doporučená citace uvedené publikace: Kraus D., Krumm F. (eds) 2013. Integrative approaches as an opportunity
for the conservation of forest biodiversity. European Forest Institute. 284 pp.

Biotopové stromy jsou velmi velké, velmi staré a mrtvé nebo živé stromy s mikrostanovišti. Mají prvořadý význam pro specializovanou lesní flóru a faunu.

Výběr okruhů a pojmů k diskuzi a opakování

Z doporučené knihy ke studiu vybíráme následující:

Biotopové stromy

Dřevo v rozkladu (mrtvé dřevo)

Biotopové stromy

Box 14. Mikrostanoviště spojená s biotopy stromů a jejich význam pro biologickou rozmanitost, s. 85

Mrtvé stromy, pahýly a stromy s velkým množstvím mrtvého dřeva v korunách byly již poměrně dobře prozkoumány. Proto víme, že jsou substrátem pro značnou část lesní biodiverzity a představují potravu, nocoviště, místa pro shánění potravy, hnízdění a obecně obydlí pro různé druhy, včetně obratlovců a bezobratlých, rostliny (mechorosty a lišejníky) a saproxylické houby. Naše znalosti o těchto biotpech stromů však stále zůstávají neúplné, protože vědecké výzkumy mikrobiotopů stromů a jejich významu pro biodiverzitu se většinou soustředily na dutiny (viz Winter a Möller 2008, Vuidot et al. 2011). Níže shrnujeme aktuální poznatky o stromových mikrohabitatech a biodiverzitě, která na nich závisí, ač připouštíme, že výčet poznatků není úplný. Byly definovány čtyři hlavní typy:

  • Dutiny: lze rozlišit čtyři typy dutin v závislosti na jejich původu a morfologii
    • Dutiny od datlů: vyhloubené datly pro hnízdění, hrají důležitou roli pro četné obyvatele sekundárních dutin (ptáci, netopýři, hlodavci (Gliridae) a lasicovití (Mustelidae)) a bezobratlé (pavouci, brouci, vosy). Zejména u ptáků se zdá, že dutiny podporují komplexní síť druhů zahrnujících stavitele primárních dutin, jako jsou datli a kohorty hnízd sekundárních dutin.
    • Dutiny jiné než od datlů: vznikají hlavně při procesu rozkladu dřeva, tyto dutiny se liší od dříve zmíněných v tom, že většinou pocházejí z poranění během života stromu. Tyto dutiny využívají především netopýři k hnízdění, ale mohou je využívat i malí a velcí savci, ještěrky, obojživelníci a ptáci. Čím více hub a plísní obsahují (tj. čím více se dřevo rozpadlo), tím specializovanější druhová společenství podporují. Například ohrožený brouk Osmoderma eremita je pro své přežití úzce závislý na dutinách s plísněmi.
    • Dendrotelmy: velmi specifické případy, kdy je dutina dočasně nebo trvale naplněna vodou. Několik druhů hmyzu (hlavně dvoukřídlých) nebo mikrokorýšů závisí na dendrotelmách, zvláště když je dno dutiny rozpadlé.
    • Dutiny kořenových opor: u paty stromu jsou tyto dutiny využívány jako úkryty pro malé a středně velké savce, ptáky a obojživelníky.
  • Praskliny a uvolněná kůra: hojnější na útržcích a rozkládajících se stromech, ale také na živých stromech poškozených přírodními příčinami (např. zasažené bleskem) nebo těžebními operacemi, takové mikrobiotopy jsou zvláště důležité pro netopýry, kteří hnízdí zejména pod kůrou. Trhliny a odlupující se kůru využívají také ptáci, hemiptera (polokřídlí) a pavouci.
  • Plodnice saproxylických hub: tyto plodnice saproxylických hub naznačují určitou úroveň biologické rozmanitosti samy o sobě, ale prospívají i dalším lesním druhům, jako jsou brouci, dvoukřídlí, moli a ploštice.
  • Další mikrobiotopy: epifyty (např. břečťan, liány, lišejníky a mechorosty), čarodějníky a místa s ronem mízy prospívají hmyzu (hlavně broukům a molům) a také ptákům. Tyto mikrohabitaty jsou však špatně prozkoumány a je zapotřebí dalšího výzkumu, aby se upřesnil jejich vztah k biodiverzitě.

Typy mikrohabitatů stromů, s. 86

Obr. 24: Typy mikrohabitatů stromů.
A. Jiná dutina než od datla; B. Mrtvé dřevo v koruně; C. Plodnice saproxylických hub; D. Dutiny s plísní; E. Kořenová opěrná dutina; F. Trhliny; G. Vidlice; H. Znetvoření.

Zdroj: © TU Berlin, Institut für Ökologie, Fachgebiet Ökosystemkunde/Pflanzenökologie. http://naturschutz-und-denkmalpflege.projekte.tu-berlin.de.

Box 15. Doporučení pro management

Ochrana (budoucích) mikrostanovišť stromů by měla být nedílnou součástí všech lesních hospodářských opatření od výchovy porostu po mýtní těžbu. Za tímto účelem by měly být do provozních pokynů (např. rámcových směrnic hospodaření) začleněny specifické údaje o výběru a hustotě těchto stromů. Na úrovni porostu by mělo být zachováno alespoň 5 až 10 mikrohabitatových stromů na hektar, aby se zmírnily dopady těžby dřeva na organismy závislé na strukturách, které takové stromy poskytují. Ve  výběrných systémech by retenční stromy měly být stromy nesoucí mikrobiotopy (včetně pahýlů) nebo stromy nízké kvality, které by byly odstraněny při konvenčním hospodaření. Obecně platí, že se  doporučuje kombinace rozptýleného a agregovaného ponechávání habitatových stromů („variabilní ponechávání“), protože např. jejich poškození větrem je méně výrazné u agregovaného než u rozptýleného výskytu. Kromě toho existují důkazy, že agregovaná mikrostanoviště stromů poskytují ptákům lepší podmínky než rozptýlený výskyt jednotlivých stromů. Pokud však již existují jednotlivě rozptýlené mikrostanovištní stromy, měly by být zachovány. Kromě zachovaných mikrostanovišť stromů, měly by být do budoucna vybrány i stromy s pravděpodobným výskytem mikrostanovišť; měly by být řádně označeny a trvale chráněny před těžbou. Kromě toho by nové stromy měly být zachovány při každé těžbě v míře, která překračuje požadovaný počet senescentních stromů. Nové i stávající habitatové stromy mohou být v terénu označeny, aby byla zaručena jejich dlouhodobá ochrana.

Na úrovni hospodářské jednotky by také měly být vyčleňovány lesní porosty, kde mohou stromy dokončit svůj přirozený cyklus včetně stárnutí a rozkladu. Lesní rezervace a ostrůvky starých stromů (old-growth forests) jsou dva nástroje, které podporují mikrostanoviště stromů na této úrovni. Obvykle jsou to právě ostrůvky starých stromů, jejichž velikost je většinou omezena na několik hektarů, které mohou sloužit  jako odrazové můstky pro propojení mezi většími chráněnými lesními plochami. Aby se vytvořila funkční síť starých prvků, měla by být kombinace takových větších a menších ostrůvků doplněna kvalitní matricí obhospodařovaných porostů s biotopovými stromy.

Tvorba funkční sítě složené z prvků lesa starého růstu (old-growth forests), s. 107

Obr. 30: Schematické znázornění funkční sítě složené z prvků lesa starého růstu (old-growth forests): větší plochy (rezervace >10 ha) jsou propojeny menšími plochami (1–5 ha) a jednotlivými mikrostanovišti habitatových stromů. Oblasti s vyšší hustotou habitatových stromů mohou tvořit „koridory“, ale kvalitativní „matrice“ může procházet i většinou cílových druhů. Zdroj: Lachat a Bütler 2007.

Ke stažení

  • Kraus, D., Bütler, R., Krumm, F., Lachat, T., Larrieu, L., Mergner, U., Paillet, Y., Rydkvist, T., Schuck, A., & Winter, S. (2016). Seznam stromových mikrobiotopů. Terénní příručka (Dr. L. V. (EFI) Překlad: Dr. Lenka Lehnerová (ÚHÚL), Ed.). EFI, Integrate+.
  • Ze stránek Lesodiverzita.cz je možné stáhnout mobilní aplikaci určenou k evidenci výskytu habitatových stromů, jak pro android, tak ios prostředí.

Citovaná literatura

  • Lachat, T. and Bütler, R. 2007. Gestion des vieux arbres et du bois mort; îlots de sénescence,
    arbres-habitat et métapopulations saproxyliques. Report WSL and EPFL, Lausanne for OFEV.
  • Vuidot, A., Paillet, Y., Archaux, F. and Gosselin, F. 2011. Influence of tree characteristics and
    forest management on tree microhabitats. Biological Conservation 144(1):441–450.
  • Winter, S. and Möller, G.C. 2008. Microhabitats in lowland beech forests as monitoring tool for
    nature conservation. Forest Ecology and Management 255(3–4):1251–1261.

Dřevo v rozkladu (mrtvé dřevo)

Lesní hospodáři si mohou položit otázku: „Kolik mrtvého dřeva a jaká jeho kvalita by měla být, aby se podpořila ochrana saproxylické biodiverzity”? Většinou je nejlepší odpovědí následující konstatování: záleží na cílech ochrany nebo dotčených druzích. Vzhledem k tomu, že požadavky na stanoviště se u různých druhů lesů liší, je vysoce nepravděpodobné, že bude někdy možné jednoznačně identifikovat  množství (jak v objemu, tak kvalitě) mrtvého dřeva, které by zaručilo přežití celého společenství saproxylických druhů (Ranius a Jonsson 2007). Nicméně vědecké práce objevující se v posledních letech mohou upozornit na některé ekologické prahy, které udržují určitý podíl saproxylické diverzity.

Prahové hodnoty jsou definovány především pro jednotlivé druhy. Pro zachování celých komunit je však velmi užitečné stanovit tyto prahové hodnoty na úrovni komunity. V důsledku toho má smysl uvažovat při stanovování prahů stanovišť co nejvíce druhů, aby se zachovalo celé společenstvo vázané na dřevo v rozkladu (mrtvé dřevo). Müller a Bütler (2010) vytvořili literární přehled založený na 37 prahových hodnotách pro mrtvé dřevo. Většina uvažovaných druhů nebo skupin druhů vykazovala vrchol 20–30 m3/ha pro boreální jehličnaté lesy, 30–40 m3/ha pro smíšené horské lesy a 30–50 m3/ha pro lesy nížinné. S tímto množstvím mrtvého dřeva lze zachovat většinu saproxylických druhů, které se berou v úvahu. Saproxylické druhy nebo skupiny druhů, které potřebují velké množství mrtvého dřeva, však nelze udržovat v konzervačních schématech založených na těchto ekologických prahových hodnotách.

Prahové hodnoty dřeva v rozkladu (mrtvého dřeva) v evropských lesích pro výskyt jednotlivých druhů a druhové bohatosti

Tab. 6: Prahové hodnoty mrtvého dřeva (m3/ha) v evropských lesích pro výskyt jednotlivých druhů a druhové bohatosti; rozsah zeleně, nejvyšší hodnota červeně (Müller & Bütler 2010)

Box 16. Doporučení pro management, s. 101

Zachování saproxylické biodiverzity závisí na množství a kvalitě mrtvého dřeva. Obecně platí, že velké množství mrtvého dřeva je spojeno s vysokou diverzitou v rámci tohoto stanoviště (různá velikost, stádia rozpadu, druhy stromů, poloha), což zase zvyšuje jeho ekologickou hodnotu pro saproxylické druhy. Většinu těchto druhů lze udržovat s následujícím množstvím rozkládajícího se (mrtvého) dřeva (Müller & Bütler 2010):

  • 20–30 m3/ha pro boreální jehličnaté lesy,
  • 30–40 m3/ha pro smíšené horské lesy,
  • 30–50 m3/ha pro nížinné lesy.

Tyto kvantitativní prahové hodnoty jsou mnohem vyšší než obecné množství mrtvého dřeva dostupného v hospodářských lesích. Doporučuje se proto vytvořit v krajinném měřítku síť lesních porostů s množstvím mrtvého dřeva mezi 20–50 m3/ha spíše než usilovat o nižší průměr ve všech porostech. Protože vysoce náročné saproxylické druhy vyžadují množství mrtvého dřeva nad 100 m3/ha, jsou neobhospodařované lesy zásadní pro jejich ochranu. Zvláštní pozornost by měla být věnována mrtvému dřevu o velkém průměru a v pokročilém stádiu rozpadu, protože v obhospodařovaných lesích je ho obecně nedostatek. Například pro nejdominantnější dřevinu v evropských lesích mírného pásma, buk lesní (Fagus sylvatica), kusy mrtvého dřeva nad 50 cm v průměru by měly být v porostech zachovány.

Ke stažení

Citovaná literatura

  • Müller, J. and Bütler, R. 2010. A review of habitat thresholds for dead wood: a baseline for
    management recommendations in European forests. European Journal of Forest Research
    129:981–992.
  • Ranius, T. and Jonsson, M. 2007. Theoretical expectations for thresholds in the relationship
    between number of wood-living species and amount of coarse woody debris: A study case in
    spruce forests. Journal for Nature Conservation 15:120–130.

 

Přesunout se na začátek