Obsah stránky je překladem vybraných částí kapitoly, která je uvedena v následujícícm originálním zdroji, publikaci: Ekologie lesa. Doporučená citace: Rotter, P., & Purchart, L. (2023). Ekologie lesa. Mendelova univerzita v Brně. https://doi.org/10.11118/978-80-7509-927-3.
Tradiční (resp. historické) způsoby hospodaření a jejich renesance je v současnosti spojována s obnovou světlých lesů, které byly v souvislosti s převládnutím hospodařením vysokým lesem opuštěny. Řadíme sem především:
a) hospodaření v pařezinách (nízkých lesích),
b) hospodaření ve sdružených (středních) lesích,
c) lesní pastva,
d) ořez stromů (pollarding),
e) vypalování,
f) jednotlivé výběry stromů (toulavá seč).
Tyto způsoby hospodaření jsou v našich zeměpisných podmínkách známy především v oblasti luhů a nížin. S ohledem na dlouhodobý předindustriální vliv člověka na nížinné lesy lze na tyto managementy do jisté míry pohlížet jako na součást disturbančního režimu těchto lesů. Rizikem lesa pařezin může být (z hlediska biodiverzity) menší množství mrtvého dřeva oproti lesu vysokému, pokud při intenzivním pařezení není pamatováno na jeho zachování (Puletti et al., 2017). Ve středních a vyšších polohách bývaly jako tradiční management dále používány tzv. jednotlivé výběry stromů, nazývané též jako toulavá seč (či přícestné hospodářství), které dnes považujeme za vývojový předstupeň k přírodě blízkým způsobům hospodaření.