Obsah stránky je překladem vybraných částí kapitoly, která je uvedena v následujícícm originálním zdroji, publikaci: How to balance forestry and biodiversity conservation ? A view across Europe. Doporučená citace: Krumm, F.; Schuck, A.; Rigling, A. (eds), 2020: How to balance forestry and biodiversity conservation – A view across Europe. European Forest Institute (EFI); Swiss Federal Institute for Forest, Snow and Landscape Research (WSL), Birmensdorf. 640 p.
Následující odstavce syntetizují stav, výzvy a přísliby integrovaného přístupu k ochraně biologické rozmanitosti.
Obsah
- Evropské lesy jsou do značné míry utvářeny svým kulturním dědictvím, jehož výsledkem je vysoká regionální rozmanitost
- Potřeba diferencovaného pohledu na produkci dřeva a ochranu biodiverzity
- Společenská očekávání ohledně poskytování zboží a služeb lesem
- Přizpůsobení se změně klimatu znamená zvýšení rozmanitosti našich lesů ve všech ohledech jako opatření pro rozložení rizik
- Podpora biologické rozmanitosti může být drahá – něco stojí, ale kdo by to měl platit?
- Integrované lesní hospodářství: odpověď Evropy na odpovědné a udržitelné využívání globálních lesních zdrojů
- Integrované přístupy musí propojovat management a ochranu v lese i mimo něj
- Integrace ochrany biologické rozmanitosti do lesního hospodářství: poučení z mnoha příkladů dobré praxe
1) Evropské lesy jsou do značné míry utvářeny svým kulturním dědictvím, jehož výsledkem je vysoká regionální rozmanitost
Lesy v Evropě jsou charakteristické svým kulturním dědictvím po tisíce let a z původních lesů zbyly jen malé zbytky (obr. D 1). Většina evropských lesů je z hlediska druhové skladby dřevin a lesních struktur v polopřirozeném stavu. Lesy se vyznačují místním využíváním půdy a lesním hospodařením odrážejícím přirozenou šablonu a vlastnické struktury (kapitola B 4). Souhra společenských potřeb, souvisejícího lidského hospodaření a přírodních procesů ovlivnila lesy a vytvořila specifické rysy biologické rozmanitosti, které jsou cenné z hlediska ochrany přírody. Proto při zodpovězení základní otázky, o jaký typ biodiverzity by se mělo usilovat (kapitola B 8), je třeba zvážit cílené integrované hospodaření v lesích. Integrované obhospodařování lesů však není univerzálním řešením a vyžaduje kontextově specifickou aplikaci. Na jedné straně jsou evropské lesy velmi rozmanité, od boreálních lesů na severu po středomořské lesy na jihu, od horských lesů po lesy v nížinách a od lesů rostoucích na bohatých půdách po lesy rostoucí na degradovaných a chudých půdách. Na druhou stranu režimy a intenzita lesního hospodaření se velmi liší, od intenzivního lesního hospodaření (např. C 12, C 13, C 15, C 18, Box C 9), až po víceúčelové lesní hospodářství s různou intenzitou hospodaření (např. C 1–C 5 C27) a hospodářství s nízkou intenzitou (např. C25, C31). Přístupy hospodaření se liší region od regionu a majetek od majetku. Jak to dobře ilustrují příklady dobré praxe (C 1–C 32), tato rozmanitost závisí na cílech hospodaření stanovených jednotlivými vlastníky lesů, biofyzikálních podmínkách, socioekonomické poptávce a zdrojích dostupných pro hospodaření. Pro kontextově specifické a místně zakořeněné přístupy integrovaného hospodaření v lesích (kapitoly B 3, B 4) jsou důležité jak biofyzikální okrajové podmínky, tak socio-ekonomika.
2) Potřeba diferencovaného pohledu na produkci dřeva a ochranu biodiverzity
Managementov systémy, které jsou přísně zaměřeny na produkci dřeva, mohou mít negativní dopady na biologickou rozmanitost lesů (kapitola B 1); v takových systémech se často upozaďujjí staré struktury lesa (old-growth structures), mrtvé dřevo a přirozená dynamika lesa a může být negativně ovlivněno fungování půdy (kapitola B 1). Hospodaření v lesích však může mít také pozitivní dopady na cíle související s ochranou přírody, například vytvářením rozmanitějších lesních struktur, zvyšováním druhů dřevin a genetické rozmanitosti nebo tradičními režimy hospodaření, jako je výmladkové hospodaření a různá opatření aktivní ochrany a péče o stanoviště (kapitoly B1, B2). Příklady dobré praxe jasně ukazují, že lesní hospodářství musí aktivně zahrnovat aspekty ochrany biodiverzity (např. zvyšováním rozmanitosti dřevin, uchováváním starých struktur a mrtvého dřeva v porostech (obr. D 2) nebo přechodem od holosečí k stromově jednotlivým nebo skupinovitým výběrným těžbám); to může vyžadovat kompromisy s jinými cíli hospodaření. Taková opatření na podporu biologické rozmanitosti však mají také potenciál zvýšit odolnost našich lesů k zajištění dalšího poptávaného zboží a služeb, včetně dřeva a biomasy v důsledku změny klimatu. Mají tedy velký potenciál pro synergie, což je důležitý argument pro podporu integrovaných managementových přístupů (kapitola B 9) pro podporu udržitelného biohospodářství založeného na dřevě, které vyvažuje zvýšenou poptávku po dřevě a další naléhavě potřebné ekosystémové služby včetně biologické rozmanitosti (kapitola B 5).
3) Společenská očekávání ohledně poskytování zboží a služeb lesem
Charakteristikou, kterou mnoho evropských občanů na lesích nejvíce oceňuje, je „příroda“. Nejcennějšími ekosystémovými službami pro širokou společnost jsou možnosti rekreace, zachování biologické rozmanitosti a pozitivní účinky lesů na místní a globální klima. To se také odráží v několika případových studiích v celé knize (např. C 4, C 5, C 18, C 20, C 28, C 30). Dřevo je také vnímáno pozitivně jako obnovitelný přírodní zdroj. Tento pohled je však spojen s očekáváním, že hospodaření v lesích bude prováděno udržitelným způsobem. Mnoho vlastníků pozemků také dává vysokou prioritu více než jednomu cíli pro svůj les a víceúčelové lesnictví je provozováno na velké části pozemků ve veřejném vlastnictví po celé Evropě, často s ohledem na ochranu přírody. Politiky na zvýšení environmentálních hodnot lesů tak mohou stavět na všeobecné podpoře evropského obyvatelstva, která se také alespoň částečně odráží v prioritách vlastníků lesů a lesních hospodářů. Je však nutné zlepšit komunikaci mezi lesními a ochranářskými manažery a obyvatelstvem ohledně možností integračního lesního hospodaření. Takové přístupy mohou kombinovat poskytování více ekosystémových služeb a umožňují jak využívání dřeva jako obnovitelného zdroje, tak podporu biologické rozmanitosti. Obecně platí, že lesnictví není jen těžba dřeva z ekosystémů, ale také odpovědné hospodaření s lesními zdroji, které odpovídá požadavkům evropských společností. Zároveň je důležité, aby byly vytvořeny podmínky, které umožní vlastníkům pozemků a lesním správcům sladit své vlastní preference (s ohledem na ekonomická očekávání) se společenskými požadavky (např. s ohledem na ochranu přírody). Úspěšné vyvážení těchto potřeb a požadavků (obr. D 3) je nutné k dosažení udržitelné produkce zdrojů pro bioekonomiku (kapitoly B 4, B 5). To platí i pro myslivost, která se v některých regionech vyvinula z „práva šlechty“ na nezbytný a zásadní úkol lesního hospodářství – dnes je třeba na ni nahlížet jako na ekosystémovou službu, kterou často vyžadují neprofesionální myslivci, kteří mají konkrétní očekávání, která mohou potenciálně vytvářet konflikty s lesními hospodáři a ochránci přírody. Proto jsou zapotřebí alternativní koncepce a řešení, která podpoří dialog a případně posílí synergie mezi těmito zájmovými skupinami (kapitoly B 7 a C 27).
4) Přizpůsobení se změně klimatu znamená zvýšení rozmanitosti našich lesů ve všech ohledech jako opatření pro rozložení rizik
Změna klimatu stále více ovlivňuje evropské lesy, a to především prostřednictvím rostoucích dopadů poruch, jako jsou bouře, škůdci a patogeny, lesní požáry a extrémní horko a sucho (kapitola B 9). Zatímco hospodářské škody byly v minulosti způsobeny zejména v monokulturách s druhy vysazenými mimo jejich přirozený areál, klimatické změny stále více ovlivňují i původní lesní stromy a porosty (Hanewinkel et al. 2013; Schuldt et al. 2020). Dopady klimatických změn stále více ovlivňují jak ekologii lesů, tak ekonomiku jejich obhospodařování a v budoucnu pravděpodobně ještě více (kapitola B 6) (obr. D 4). Na straně lesního hospodářství jsou k stimulaci přirozené adaptace použity adaptační strategie, jako je podpora smíšených porostů, zvýšení genetické diverzity stromů a posílení přirozené obnovy v případě, že lze použít vhodné druhy stromů. Kromě toho lze použít výběrné těžby k udržení chladného lesního klimatu (Schwaab et al. 2020) a různé přístupy k těžbě lze použít k podpoře různých mikroklimat a poskytnout strukturální základ pro udržení nebo zvýšení typické lesní biodiverzity. Naproti tomu reakce lesního hospodářství zvyšující podíl potenciálně lépe adaptovaných nepůvodních druhů stromů, zkrácení doby obmýtí za účelem snížení rizik nebo aplikace pesticidů k boji proti stále závažnějším biogenním poruchám mohou vytvářet nové konflikty a kompromisy mezi ochranou biologické rozmanitosti a využíváním lesů. Tyto konflikty lze minimalizovat, pokud se takové praktiky obecně nepoužívají, ale uplatňují se spíše opatrně a s prostorovými a časovými omezeními. Celkově vzrůstající zranitelnost lesů vůči disturbancím poskytuje podporu pro argumenty pro integrační přístupy k hospodaření v lesích, protože vysoká rozmanitost druhů a struktur zvyšuje odolnost lesních ekosystémů (kapitola B 9). Vyšší diverzitu lze chápat i jako druh přirozeného pojištění a má tedy nepřímou ekonomickou hodnotu (kapitola B 6). To rozšiřuje potenciál pro synergie mezi ochranářskými a jinými cíli lesního hospodářství ve srovnání s minulostí. V důsledku toho budou existovat další příležitosti pro integrovanou úpravu cílů ochrany biodiverzity a dalších cílů lesního hospodářství.
5) Podpora biologické rozmanitosti může být drahá – něco stojí, ale kdo by to měl platit?
Obhospodařování lesů v Evropě musí být ziskové nebo alespoň dlouhodobě pokrývat své náklady. Dřevo jako důležitý přírodní zdroj v Evropě je navíc jedním z klíčových pilířů pro udržitelný přechod evropského hospodářství, včetně zajištění toho, aby Evropa byla v této oblasti do značné míry soběstačná (kapitola B 5). Ekonomické aspekty (týkající se buď požadavků trhu se dřevem a/nebo ziskovosti lesnictví) však mohou být kritickým faktorem zpomalujícím nebo dokonce brzdícím zavádění integračního lesního hospodářství. Konflikty s cíli v oblasti dřeva a finančními cíli tak mohou být jednou z nejdůležitějších výzev pro pokrok v integraci opatření na ochranu biologické rozmanitosti v lesním hospodářství (C 2). To vyžaduje další, transparentní ekonomické posouzení různých strategií pro integraci zachování biologické rozmanitosti v obhospodařovaných lesích, rovněž ve srovnání s alternativními, neintegračními strategiemi. Kromě toho je třeba vypracovat a zavést politická opatření, která podpoří lesní hospodáře a vlastníky lesů při řešení kompromisů (kapitola B 4). Je proto také klíčové vypočítat a sdělit skutečné náklady na produkci, ale také na ochranu přírody (obr. D 5) (pole C 1, C 2 a C 3; C 27).
6) Integrované lesní hospodářství: odpověď Evropy na odpovědné a udržitelné využívání globálních lesních zdrojů
Lesy jsou pod tlakem i mimo Evropu. Odlesňování a znehodnocování lesů jsou hlavními problémy v mnoha tropických zemích, což má za následek alarmující dopady na životní prostředí (obr. D 6). Mezi nejdůležitější důsledky patří zhoršování změny klimatu, nárůst ztráty biologické rozmanitosti a zesílení eroze půdy. Různé tlaky na globální lesy vyžadují zvážení strategií integrovaného hospodaření v lesích z různých úhlů pohledu. Pouze s integrovanými strategiemi lesního hospodářství, které vyvažují produkci dřeva a zachování biologické rozmanitosti, lze dosáhnout evropské „autonomie dřeva“, aniž by byly ohroženy cíle ochrany přírody v Evropě. Integrované obhospodařování lesů, jehož cílem je propojit zachování biologické rozmanitosti a udržitelnou produkci dřeva, může sloužit jako model speciálně také pro tropické lesnictví, který umožňuje jak využívání přírodních zdrojů, tak zachování jejich výjimečné biologické rozmanitosti. Aby se model integrovaného obhospodařování lesů stal účinným a udržitelným, je třeba vyvinout a zavést vhodné politické nástroje, které podpoří evropské vlastníky lesů, aby přizpůsobili své koncepce hospodaření. Takové koncepce a koncepce související s hospodařením pak mohou být sdíleny s ostatními regiony (kapitola B 4).
7) Integrované přístupy musí propojovat management a ochranu v lese i mimo něj
Přístupy integrovaného hospodaření v lesích (Kraus a Krumm 2013) jsou nejen ‚technicky‘ přesvědčivé, ale také politicky atraktivní a eticky přesvědčivé. Očekává se, že budou kombinovat mnoho různých a potenciálně potichůdných statků a služeb, které může les poskytnout a které společnost požaduje – od dřeva po rekreaci, od zabezpečení proti přírodním rizikům po poskytování lesních plodů a stanovišť pro ptáky – ať už v našich lesích v okolí nebo v chráněných lesních oblastech jinde. Mají-li být integrované přístupy k ochraně lesní biodiverzity progresivní, je nanejvýš důležité dosáhnout seriózního závazku v rámci ochrany i lesního sektoru upřímně podporovat integrační přístupy při navrhování politiky, zdrojů a implementace. Vzhledem k naší kulturní krajině a mnoha hustě osídleným oblastem v Evropě, kde se prolínají různé ekosystémy a stanoviště, by se takové integrační přístupy měly dále rozvíjet z holističtější perspektivy a měly by být uplatňovány v měřítku krajiny (obr. D 12). Kromě toho je třeba do úspěšného plánování opatření na ochranu biodiverzity, která by se neměla zastavit na okraji lesa, zahrnout také rozhraní se sousedními zemědělskými, vodními a městskými oblastmi. Integrované obhospodařování lesů by proto mělo být považováno za úspěšný model podpory biologické rozmanitosti mimo lesní oblast v obhospodařované krajině.
8) Integrace ochrany biologické rozmanitosti do lesního hospodářství: poučení z mnoha příkladů dobré praxe
Rozmanitost přístupů k lesnímu hospodářství, které byly vyvinuty odborníky v celé Evropě, má velký potenciál. Přírodě blízké lesnictví, „Plenterwald“, lesnictví s kontinuálním pokryvem lesa, těžba dřeva s omezeným dopadem a retenční lesnictví – bohaté a rozmanité portfolio managementových systémů, jejichž cílem je dosáhnout integrace ochrany biologické rozmanitosti do managementu lesní produkce, se vyvinulo v celé Evropě (viz kapitoly C 1–C 32). To znamená, že máme bohaté praktické zkušenosti, které jsou v mnoha ohledech celosvětově jedinečné. Evropa kombinuje dědictví částečně historicky vypěstovaných „přírodě blízkých“ přístupů s „moderními“ koncepty integrujícími opatření na zachování biologické rozmanitosti, včetně segregačních opatření v různých prostorových měřítcích, jako jsou lesní rezervace nebo stanoviště habitatových stromů (obr. D 7). Tyto přístupy vycházejí z více než tří desetiletí ochranářského výzkumu. Kontinent má tedy mnoho jedinečných příkladů „dobré praxe“, z nichž lze čerpat, konkrétních případů, kdy je integrace praktikována, v mnoha případech dobře založených na víře a vášni lesních manažerů pracovat spíše s přírodou než proti přírodě. Kombinace praktických odborných znalostí a podpůrného politického prostředí je výchozím bodem pro to, aby se integrované obhospodařování lesů, které sladí cíle ochrany a produkce v Evropě, stalo rozšířenou realitou.
Citovaná literatura
Citovaná literatura je uvedena v originálním zdroji, publikaci How to balance forestry and biodiversity conservation ? A view across Europe.